Komentář k Demand Side Flexibility Monitor 2024

Evropská energetika dnes nepotřebuje další důkaz, že flexibilita na straně spotřeby má smysl. Ten už máme. Technologie existují, zákazníci i agregátoři se postupně zapojují a potřeba flexibility roste s každým novým megawattem obnovitelných zdrojů. Problém je jinde: tržní pravidla se mění pomaleji než realita energetiky.

Nejnovější Demand Side Flexibility Monitor 2024, který každoročně zveřejňuje organizace SmartEn, ukazuje přesně tento rozpor. Flexibilita na straně spotřeby se v Evropě posouvá dopředu, ale stále ne tempem, které by odpovídalo rychlému růstu obnovitelných zdrojů, elektrifikaci spotřeby ani ambicím regulátorů.

Největší posun je vidět ve třech oblastech: v přístupu na velkoobchodní trhy, v rezidenční flexibilitě a v kapacitních mechanismech. To je dobrá zpráva. Znamená to, že flexibilita přestává být jen tématem pilotních projektů a postupně se stává reálnou součástí energetického trhu.

Nejvýraznější změna nastala na velkoobchodních trzích. Dosud byla pro většinu flexibilních zařízení prakticky jedinou cestou na trh dohoda se subjektem zúčtování nebo získání vlastního statusu BRP. To je pro menší portfolia, domácnosti nebo nové agregátorské modely často příliš vysoká bariéra. Velká Británie a Francie už umožňují nezávislým agregátorům obchodovat bez souhlasu BRP, Belgie otevřela trh i pro nízké napětí a Švédsko připravuje legislativní změny, které mohou významně rozšířit možnosti rezidenčních portfolií.

To je směr, kterým se musí vydat i zbytek Evropy. Formálně otevřený trh nestačí, pokud technické podmínky v praxi brání účasti. Flexibilita nepotřebuje další deklarace. Potřebuje pravidla, podle kterých se dá skutečně obchodovat.

Největší pokrok v roce 2024 zaznamenala rezidenční flexibilita. Dynamické tarify navázané na ceny day-ahead trhu se v severských zemích stávají standardem a postupně pronikají i do dalších regionů. Domácnosti se stále více zapojují do služeb výkonové rovnováhy, zejména ve Švédsku, Velké Británii a Francii. Rychle se rozvíjejí také tarify zaměřené na konkrétní technologie, jako jsou tepelná čerpadla a elektromobily.

Právě zde je vidět zásadní změna: domácnost už není jen pasivním odběratelem elektřiny. Stává se aktivním prvkem energetického systému. Pokud má elektromobil, baterii, tepelné čerpadlo nebo inteligentní řízení spotřeby, může pomáhat systému ve chvílích, kdy to nejvíce potřebuje. Ale pouze tehdy, pokud jí to trh a regulace umožní.

Slabším místem zůstávají služby výkonové rovnováhy. V mnoha zemích jsou sice formálně otevřené, ale reálné bariéry nezmizely. Minimální velikosti nabídek, složité procesy, rozdílná pravidla mezi regiony a technická omezení stále brání širší účasti flexibility na trhu. Výsledkem je stav, kdy je flexibilita často uznána na papíře, ale ne plnohodnotně využívána v provozu.

Ještě větším zklamáním jsou distribuční trhy. Po rychlém rozvoji ve Velké Británii, Nizozemsku a částečně ve Francii se očekávalo, že podobný vývoj přijde i v dalších zemích. Místo toho se aktivita ve střední a východní Evropě po skončení evropských projektů spíše zpomalila. Bez jasných regulačních stimulů zůstanou DSO trhy jen lokálními experimenty, nikoli stabilní součástí energetického trhu.

Závěr je jednoduchý: flexibilita na straně spotřeby už není otázkou budoucnosti. Je připravená. Chybí jí však konzistentní tržní prostředí, které umožní její plné využití. Evropa dnes nepotřebuje více pilotních projektů, ale více praktické implementace. Potřebuje pravidla, která umožní agregátorům, domácnostem, firmám a menším portfoliím vstoupit na trh bez zbytečných bariér.

Pokud má energetická transformace fungovat efektivně, flexibilita nemůže zůstat doplňkem systému. Musí se stát jeho běžnou a obchodovatelnou součástí.

https://smarten.eu/reports/2024-market-monitor-for-demand-side-flexibility/